PIZZA Z PISA

PISA-FIRENZE-LUCCA 26-29. března 2009

Když jsme si se Sanyo naplánovali další a vzhledem k jejímu požehnanému stavu zřejmě na dlouhou dobu poslední low-costový výlet do Itálie, zavolal jsem na několik čísel a výsledkem byla účast mé drahé máti, sestry a s překvapením i účast khaki TresPres klučíka s paní Janou a Malou Viki.

Den první: Po příletu z Katovic do Pisy jsme se dostali z letiště pěšky do hotelu za necelých 40 minut, což se ve většině evropských měst tak snadno nepodaří mnohdy ani autobusem. Pisa nás přivítala poměrně teplým počasím, takže jsme si cestu bočními uličkami pod vedením navigace khaki klutschika docela užili. Hotel PISA VERDI byl klasický 3* hotel s příjemnou atmosférou a vstřícným personálem, tradičně hnusnou kávou ke snídani, jejíž kvalitou se vás zřejmě všichni italští hoteliéři snaží přimět k nákupu ranního cappuccina v přilehlém hotelovém baru a velmi dobrou mortadellou s malými křupavými rohlíky a čerstvými croissanty s přeslazeným juicem z rudých sicilských pomerančů.

Ještě večer jsme se s mamkou, Sanyo a lukim vydali do potemnělé Pisy najít nějakou slušnou pizzu. Doporučení jsme neměli, Neapol byla 561 km na jih a na nejbližším náměstí Piazza Garibaldi probíhal jakýsi improvizovaný koncert italské komunistické mládeže, proto jsme zvolili pizzerii hotelu nejbližší. A dobře jsme udělali. Lukáš se vytratil s tím, že musí nasytit krky své hladové rodiny a my jsme pokračovali s krabicí pizzy a lahví toskánského vína směrem ke zdroji marihuanového kouře a rozjařeným dětem hrozícím rudých zítřkům. Vzápětí následovala velmi, ale skutečně velmi čokoládová zmrzlina, s níž v ruce jsme šli hledat Věž, nenašli, pač nehledali důkladně a skončili kdesi na Piazza Cavour (hrabě Camillo Cavour byl něco jako náš Masaryk, a počet po něm pojmenovaných ulic a náměstí tomu nasvědčuje. Ostatně Cavour zřejmě patří mezi tři nejčastější používaná pojmenování ulic či náměstí společně s Italia a Garibaldi :-) )… jsme šli spát.

Den druhý: Florencie. Z Pisy jsme po dlouhé snídani vyjeli na přibližně 90-ti minutovou cestu vlakem do Florencie. Tento výlet byl z celého našeho krátkého pobytu nejnáročnější, a to zejména pro Danielu, která mírně účastníky zájezdu brzdila dotazy, kdy už bude na některé z Giottových staveb nápis Prada či alespoň Sisley, aby vzápětí utratila několik desítek eur za zmrzlinu, z jejíž velikosti a tvarů by byl konsternován i samotný Bruneleschi. Po krátké prohlídce Duomu s nepříliš dlouhou frontou jsme vyšli u "Campanile", Giottovy zvonice, ze které jsme si s mamkou užili ze samotného vrcholku mimořádný výhled nejen na protější dóm, ale také na nejbližší okolí včetně "Palazzo Vecchio", kde jsem se po krátkém občerstvení v blízké restauraci vydali posléze. Následně se převážná část výletníků rozprchla po místních kavárnách, my se Soňou prolétli Palazzo Vecchio a postranní uličkou jsme se dostali k "Basicila di Santa Croce" se zachmuřenou sochou Danta a nepříliš významnému pomníku Michalangela od Vasariho, která je místem posledního odpočinku největších velikánů italské historie, mezi které patří např. Michalangelo a Galileo. Pak zpět k Palazzo Vecchio a doleva k "Uffizi" a Ponte Vecchio. Bohužel před galerií Uffizzi byla k naší velké lítosti přinejmenším dvouhodinová fronta, takže jsme si alespoň pohladili prase na Mercato Nuovo a někteří poseděli u lahodného espressa v legendární kavárně Rivoire na Piazza della Signoria naproti Palazzo Vecchio.

Den třetí: Lucca. Neděle. Rodiště Giacoma Pucciniho a ve své době nejvýznamnější město, kterému se podařilo téměř porazit Florencii. Ranní vlak v 8.50 nám bohužel ujel, takže jsme využili vzniknuvší čtyřicetiminutové prodlevy k návštěvě místní nepříliš vzhledné kavárny a objednání snad nejdražšího cappuccina ve městě. Další vlak jsme již stihli a za 20 minut již spatřili mohutné opevnění města a za dalších patnáct minut již pojídali první foccacciu se sýrem a parmskou šunkou. Na Piazza di San Martino jsme navštívili dóm stejného jména, ve kterém se schylovalo k velké bohoslužbě. Po pár minutách začalo vstupovat procesí s větvičkami olivovníku a palmovými listy. Posléze jsme navštívili malý regionální trh umělecké tvořivosti, abychom se následně rozdělili a během následující několikahodinové prohlídky centra města střídavě setkávali většinou u míst, kde se dalo něco sníst.

Se soňou podařilo těsně před nadcházející slavnostní bohoslužbou proklouznout do kostela Chiesa di San Frediano, kde spočívají ve skleněné osvětlené vitríně ostatky svaté Zity, patronky všech služebných. Ta dle legendy svému bohatému pánovi zapřela chleba, který nesla chudým, s tím, že jim nese pouze květiny, a chléb se během pánovy kontroly skutečně na květiny přeměnil. Kostel zdobí nádherné fresky a nesmírně cenná venkovní mozaika znázorňující Krista s apoštoly.

Jana s Lukášem doběhli na poslední chvíli, nicméně vlak stihli. Odpoledne po příjezdu zpět do Pisy, letmá procházka městem a o to důkladnější prohlídka všech otevřených butiků proslulých či méně proslulých značek převážné ženské části našeho expedičního týmu, abychom večer vyčerpaní ulehli, resp. usedli k lahvi či několika vína. Červeného. Toskánského.

Den čtvrtý: A poslední. Tento den jsme si vyhradili na procházky Pisou. Většinu dne jsme strávili poleháváním u Baptisteria a procházením se po městě. Počasí bylo navzdory předpovědi nejlepší za celé 4 dny. Pohled z věže byl skutečně mimořádný, obzvlášť pokud si uvědomíte, že před pár stovkami let na stejném místě ověřoval gravitační zákony samotný Galileo.

Letadlo letělo až těsně před devátou, takže jsme krásně po cestě stihli sníst další focacciu se syrovou klobásou, rukolou a syrovou šunkou. Let proběhl v klidu, ocenili jsme přístup personálu k těm, kteří byli těhotní a měli s sebou malé dítě. Tedy nám. Vyhradili nám téměř polovinu autobusu, přednostně jsme nastupovali do letadla, zatímco všichni ostatní zůstali v autobusu uvězněni, dokud jsme nebyli pohodlně usazeni atd., a to vše za nějakých 45 EUR za zpáteční letenku. Z výletu vyplývá jedno zásadní rozhodnutí: S lukášem již v podstatě pouze ladíme termín, kdy odjedeme opět směrem na jih (snad i s čanisem), abych se vrátili s krásnými motoriny s nápisem "Vespa".