[ cz | en ]
zapnout styl

SONY World Record Attempt Week II


text je denně aktualizován, novinky naleznete vždy níže


Neděle 17. května 2009: Po poměrně dobrodružné jízdě, kdy se Břeťovo Viano při brždění málem převrátilo pod Barandovským mostem zřejmě vlivem špatně uspořádaných Storm kufrů, kterých bylo tolik, že jenom z jejich provize by jediný prodejce docela slušně žil po dobu jednoho roku, jsme dorazili na letiště do Prahy. Nadváha jako vždy strašlivá, na oněch sedm lidí + zavazadla lukiho, jemuž vyhraný zájezd na Malagu zkomplikoval situaci natolik, že musel stornovat společnou letenku a zajistit si novou z Vídně s mezipřistáním a pouzou v Káhiře čítající přibližně sedm hodin připadala dle předběžné kalkulace Pavlíny, PR manažerky této akce, částka neuvěřitelných 96.000 Kč. Naštěstí tentokráte oslovila ty správné lidi, takže finální cena byla nesrovnatelně nižší.

Cesta samotná proběhla celkem bez problémů, avšak onen Boeing měl snad nejmenší sedadla, která jsem kdy zažil, takže ke konci poměrně krátkého čtyřhodinového letu se někteří dožadovali stále častějších dávek alkoholu, aby byli s to ona příkoří ustát.

Krátce po přistání jsme během čekání na kufry byli svědky krátkého intermezza, kdy se jakési nebohé dítě převrátilo i s transportním vozíkem na zem, ale to, co záhy upoutalo naši pozornost, nebyl pach teplé na lesklou mramorovou dlažbu přístavní haly kapající krve, ale závan indikující tragédii mnohem větší: můj speleo vak, jež původně obsahující pouze láhev několikaleté padesátiprocetní .....kalvadosu obalenou v několika vrstvách textilií a který, později plněn předměty, jež jsme nemohli vzít na palubu, jako např. heliový analyzér, hliníkovou rampu na kamery a drogy (rozuměj léky), vykazoval jistou nestandardní vůni, která ukazovala a posléze potvrdila to nejhorší: láhev se sice nerozbila, ale jakýmsi záhadným způsobem se odšroubovalo víčko a celý obsah skončil v oněch krycích nárazy zmírňujících textiliích.

Na letišti čekali David a Davidem, nacpali nás do přípravených mikrobusů a odvezli do rezortu Reef Club, abychom se po okoužkování bílými all-inclusive náramky sešli po rychlé snídani kolem desáté v připravené konferenční místnosti, kde proběhlo oficiální přivítání a byl popsán denní program pro nadcházející hodiny a dny, specifikovaly se požadavky na dýchací směsi, určily hloubky a nebohý David Uhlík se vydal do plnírny trávit své příjemné horké odpoledne. Štěpis je podle všeho ve skvělé formě, takže se všichni máme na co těšit. Zítra, tj. 19. května, proběhne první hromadný trénink hloubkových jistítích potápěčů, doladí se konfigurace, vyzkouší se záchranné postupy a Martin si střihne 118 metrů. Bez přístroje.

19. května 2009. První tréninkový den se safety deep teamem. Vše fungovalo bez větších problémů. Martin dnes s velkou rezervou a lehkostí sobě vlastní vyrovnal v rámci stávajícího tréninku světový rekord 120 metrů. S maskou. Forma skvělá. Nicméně se musí ještě snažit, u dnešní večeře jsme nadhodili, že pokud udělá 125 metrů, dostane obrovskou slevu na rebreather a pokud pokoří 131 metrů, dostane tento skvost zadarmo. V hloubce 120-ti metrů mu však implodoval počítač Oceanic :-) Výrobce garantuje pouhých 100 metrů a pravděpodobně nepočítá s tím, že si někdo půjde zašnorchlovat o 20 metrů níže.

Team jistících potápěčů provázely drobné obtíže související s laděním výstroje: mně zatekl „suchý“ oblek Agama tak, že po opuštění okeánu jsem nebyl s to téměř zvednout nohy a pří svlékání jsem vylil ca. 20 litrů vody. Mirek si při výstupu na CCR rebreatheru lámal hlavu nad tím, proč mu DIVA (dioda signalizující fungující procesy v přístroji) svítí nepřetržitě červeně do té míry, že si poměrně hluboko rozřízl oba prsty a jakési škeble přirostlé na výstupovém laně. Čanisovi krátkodobě vypadla kontrola svěračů a protrhl si neopren. Dosažené trénikové hloubky byly 65 – 115m.

23:45 Vracíme se ze schůze. Byla tak inzenzivní, že padly 2 lahve Baccardi, jedna láhev Captain Morgan a jedna láhev velmi, ale opravdu velmi suchého madeirského bílého. Máme jít na pokoj 101. Mají tam rum, bílý a nemíchaný. Bez koly. S limetou. David Uhlík tvrdí, že nemíchaný jediný funguje proti komárům. Uvidíme....Dobrou noc. Tedy ještě úplně ne, někdo tady shání trychtýř...A slovutný fotograf Petr Vaverka tvrdí, že pokud se chcete udělat, strčíte čtyř gigovou micro SD kartu do USB portu a vrazíte tam 2 giga... Je hodně hodin a klávesy začínají být poněkud rozmazané. A chlapci právě designují I-Phone Havana 6G. Tento způsob léta zdá se nám býti poněkud....


Omylem se nám podařilo smazat kus textu, za což se omlouváme, ale je tady neuvěřitelně pomalý internet a tak se to nějak zamotalo.

20. května 2009 Dorazivší řecká rozhodčí si klade jakési divné podmínky stran nevyhovujícího místa pro její ranní cvičení jógy či कामसूत्र (pro neznalé sanskrtu Kama sutry). Rovněž nás zarazila slovy, že nejí maso, načež Vaňous polohlasně dodal: “Nežere maso, nerozumí vtipu.” Jinak vše probíhá skvěle, David Uhlík míchá trpělivě pro celou skupinu plyny, béžový barman drinky a dlažba kolem bazénu je stále vyhřátější a příjemně hřeje za krkem, když nás do brady šplouchají vlny.

21. května 2009 Day Off. Tento den je určen pro přípravu zítřejšího rekordního dne. Tentokráte povolily svěrače mi. Naštěstí lékař týmu navzdory absenci třicetikorunového poplatku problém postupně vyřešil, nicméně celý den trávím v posteli s přísnou dietou. Dolaďují se detaily, probíhá oficiální značení hlavního závodního lana. Na pokoj dorazil kamerama týmu Petr Vaverka se slovy, že se našly jeho během předchozí two-and-half-men party ztracené brále od Valentina. Bohužel má přes sebou značné dilema, neboť vyzvednutím oněch brýlí na hotelové recepci se přizná ke všem příkořím, jež způsobil jeho hlasitější projev s později v dětstkém bazénku utopenou lahví Baccardi v hotelovém rezortu kolem třetí hodiny ranní všem postarším italských turistům. Nevyzvednutím tohoto černobílého dioptrického šperku se sice zbaví své odpovědnosti za leckterou bezesnou noc oněch romulových potomků, avšak bude odsouzen přinejmenším do konce pobytu okrášlovat svou již vrásčitou tvář brýlemi kulatými, jež vypadají tak, jakoby je dostal od samotného Harryho Pottera ke svým šestnáctým narozeninám.

Večer je uspořádána malá „tiskovka“ v rezortovém kongresovém centru společně s plánem a přesným popisem úkolů jednotlivých členů týmu, rozmístění jistících potápěčů, harmonogram zanoření, práce AIDA rozhodčích na hladině, lékaře, kontaktování barokomory v Sharmu atd. Konference začala úsměvnou rozepří mezi fotografem, lékařem a Čanisem, kdy lékař David Skoumal přišel k Čanisem nadepsané tabuli a celou ji smazal se slovy, že mu ukáže, jak se píšou recepty. Do toho zasahoval fotograf, kterému se nelíbila pozice oné bílé tabule.

22. května 2009 Rekordní den I. Vše probíhá v klidné atmosféře, každý si postupně připravuje svou výstroj, doplňují se zbytky plynů, natahuje se safety lano pro jistící potápěče a Martin relaxuje na pokoji. Rozhodčí pečetí kamery, které budou zaznamenávat maximální dosaženou Martinovu hloubku a Mirek dolaďuje rampu s těmito zapečetěnými kamerami. Zbytek týmu posedává u hotelového bazénu, popíjí kávu a relaxuje.


Martin překonává světový rekord s časem 3:36 s hloubkou 122 metrů v disciplíně CWT a stále s maskou!!! Zbytek týmu se vynořil do 90 minut po Martinově vynoření. Zítra je možné, že Martin bude pokračovat v překonání dalšího světového rekordu v jiné displiplíně nebo bude Day Off, podle toho, jak se bude cítit. Večer proběhla krátká společná večeře u bazénu, kdy se i italský šéfkuchař překonával při podávání kachny na pomerančích, grilovaných kaniců a jiných výtečných vegetariánských pokrmů.

23. května 2009 Rekordní den II. Martin nám ráno při snídani oznámil, že se i dnes pokusí překonat další světový rekord tentokráte v disciplíně Free Immersion s hloubkou 110 metrů. David Uhlík doplňuje pro safety team plyny, kontroluje vaky, ostatní se připravují po svém.


Martin překonává další světový rekord s časem 3:56 a hloubkou 110 metrů v disciplíně free immersion FIM a stále s maskou!!! Při plavání z rekordové plošiny zpět ke břehu jsme s Mirkem a Vaňousem uviděli velrybího žraloka s délkou tak do sedmi metrů! Jakmile jsem jej zahlédl, začal jsem zuřivě Mirka tahak za ruku a nohu, ten si myslel, že dělám pod vodou tradiční kraviny a začal mně odkopávat v domnění, že simuluji útok predátora. O to větší bylo jeho překvapení, když predátora uviděl od sebe na pár metrů. Při následujícím šnorchlingu jsme pak ještě zahlédli tuňáka velkého jako trabant a útesového bělocípého žraloka, takže Čanis splnil, co slíbil...

24. května 2009 Rest Day. 15:18 Martin relaxuje, my jsme se vrátili z výletu do Dahabu, skočili jsme si tam s většinou jistícího týmu na kávičku a tak vůbec. Nakoupili jsme nějaké drobnosti pro naše blízké, prošli standardním divadlem smlouvání a vykouřili shishu. Nebo tři. Dorazili jsme zpět do resortu Reef Club asi patnáct minut poté, co přestali servírovat oběd, což rozhořčilo lékaře skupiny do té míry, že prohlásil, že s náma už nikdy na žádný výlet nejede. Zbytek odpoledne je plánován tak, že někteří uzavření jdou testovat okruhy uzavřené jen částečně a místní sinajské hvězdy okruhů polouzavřených (David alias Carbo Nero) plánují spočinout hořkou slinou na okruzích uzavřených v naději, že snad uvidí opakovaně onoho vzácného velrybího žraloka.

Zpět